Gól Kazína: Leo Chládek

Sestava Kazína:
Mičkal – Dušek (63. Vojtěch), Eisman, Göttel (82. Ingr) – Kepka, Holubec, Buchar, Silovský, Karásek – Löwe (71. Vinter), Chládek

Máme za sebou další domácí představení, tentokrát k nám zavítala Slavia Jesenice. Z tamtamů jsme tušili, že se nebude jednat o nic snadného, neboť soupeř je označován za jednoho z favoritů celé soutěže.

Nám se k výletem zatíženému Leffimu, s kolenem laborujícímu Pechymu a kartou potrestanému Ziminovi přidali ještě zdravotně závadní Ivo a Nešpi, a tak se tím muselo zase trošku zamíchat a né každý se mohl dostat na post, na který je zvyklý. To tak někdy je. I přesto jsme vyrukovali s velmi dobrou sestavou a jelikož se jednalo o zápas na domácí půdě, nepřipouštěli jsme si jinou možnost než chtít získat tři body.

Hned začátek zápasu nám ukázal, že soupeř disponuje velice kvalitními fotbalisty a rychlost některých z nich nám možná bude dělat problémy. Tato obava se vyplnila ve 23. minutě, kdy Buchy v pozici posledního hráče dobíhal balon, který si chtěl dle mého nejdřív pohodlně převzít. S blížícím se hráčem hostů a jeho stále se zvyšující rychlosti se ale priorita změnila na „aspoň odpálit někam do prdele“, což ani tak neklaplo. Jesenický rychlík to prostě stihl dříve, jasný faul, redka, a nás čekala většina zápasu v početním oslabení.

Než jsme stačili jednoznačně určit, jak přeskupíme role na hřišti, abychom ideálně v početní nevýhodě drželi remízový stav co nejdéle, splašil se klasicky náš Leopold a zničehonic udeřil – 1:0.

Zapadli jsme vzadu do čtyřky, na hrotu jsme nechali se rvát samotného Lásku a scénář značky ideál velel vydržet s těsním vedením do poločasu, včetně toho, že chceme nadále zlobit i dopředu.

Každý náš zápas má jednu až dvě situace, na které se můžeme s jistotou vždy spolehnout, že přijdou. Autorem obou je Fanda. První je střela z vlastní poloviny. Je v této disciplíně fakt dobrej a osobně mu v tom fandim.  Zkusil to i v prvním poločase, ale gól z toho bohužel nebyl. K druhé parádě z jeho repertoáru se dostaneme později…

Poločasový výsledek se nám každopádně podařilo udržet a šli jsme do kabin s těsným vedením, ač o člověka v poli chudší. V šatně jsme si řekli, že druhá půle bude pouze o naší práci, ochotě, disciplíně a odhodlání. Věděli jsme, že nás určitě nebude čekat nic snadného, ale že to můžeme dokázat. Pokud na hřišti necháme všechno, máme na to i v deseti vyhrát. Věřili jsme tomu. Zároveň jsme se nechtěli uchýlit jen k totálnímu bránění výsledku, tudy většinou cesta nevede a my to ani neumíme.

Druhý poločas začal z našeho pohledu velmi dobře. Hráli jsme aktivně, nevzdali se, a první čtvrthodinku jsme zvládli parádně. Soupeři jsme skoro nic nedovolili a sami naopak občas zahrozili. Zejména akce Žebírka s Láskou volala po gólu, ale bohužel, tentokrát to tam nespadlo. Dvougólový náskok by nás asi posadil na koně. Leč, nestalo se.

Pak přišla situace, o kterou jsem již slůvkem zavadil o kousek výš. Druhá oblíbená disciplína Fandy je uštědřit soupeři housle. Tento fiškuntálský kousek prostě rád aspoň jednou za zápas vyzkouší. Tentokrát si ale vybral ten nejhorší možný moment. Hru jsme měli pod kontrolou, skóre nám hrálo do karet, stačilo jen neudělat píčovinu. Asi nemusím zdůrazňovat, že housličky nezahrály, naopak to byla fatální ztráta na středu hřiště při našem útoku. Tenhle dárek Jesenice ocenila, na dvě nahrávky se dostala do zakončení a pohodlně srovnala stav utkání na 1:1.

Jsem rád, když se naši hráči nebojí hrát, věří si, zkouší přejít 1 na 1, neuchylují se k nervózním nákopům do nikam, ale nesmí to sklouznout k bohorovnosti a musíme zároveň prokazovat i nějakou taktickou gramotnost. V této soutěži nám nikdo nic nedaruje. V tuhle chvíli to byl bohužel zlomový moment.

Vyrovnávací gól samozřejmě nalil soupeři novou krev do žil. My makali co to šlo, ale závarů v našem vápně začalo přibývat. V 73. minutě se pak Jesenice dočkala. Z rohového kopu si na přední tyč naběhl útočník Jesenice a otočil utkání na 2:1 pro hosty.

Ač v deseti, nechtěli jsme skládat zbraně a jen se změnil cíl z „nedostat“ na „dát“. Opět jsme přeskupili sestavu a chtěli i přes početní oslabení hrát s dvěma útočníky nahoře. Další trhlinu do našich plánů ale udělalo vyloučení Fandy, který se v 76. minutě musel po druhém žlutém faulu poroučet za Buchym do sprch.

Spolu se Ziminem tak tvoří jakýsi červený trojlístek, který budeme minimálně v příštím kole  postrádat. Abychom měli ve dvou zápasech na kontě tři červené, to dlouho nepamatuju. Dokonce bych řekl, že se tak děje poprvé od éry naprostých es v tomto oboru formátu Tondy Bartoně nebo Tomáše Mandy. Snad ale tento trend nebude pokračovat, protože tolik lidí zas nemáme.

Nicméně od chvíle, kdy jsme museli jít do devíti, už to bylo kurva těžký. I tak jsme prostě chtěli vyrovnat. Hráli jsme vzadu na jednoho až dva obránce a zbytek týmu se snažil ještě něco vymyslet a zápas zvrátit.

Logicky tak docházelo k brejkovým situacím soupeře a některé nájezdy směrem na naší bránu neskončily gólem jen zázrakem. V našem podání má zázrak i konkrétní jméno, a to Mára Mičkal. Zejména jeho zásluhou jsme mohli do poslední chvíle bojovat o výsledek i ve značné nevýhodě. Konec zápasu se blížil, kluci jeli těžce na morál, Šáda dokonce po svém vystřídání hned za střídačkama hodil šavli.

Pomezní rozhodčí pár minutek před koncem převzal roli věštce a ucedil k naší střídačce, že cejtí v kostech, že naše velká šance ještě přijde. A taky přišla. V poslední minutě „kde se vzal tu se vzal“ Leo v malém vápně, ale bohužel tváří v tvář golmanovi netrefil poskakující míč čistě a senzační gól z toho tak nebyl.
Škoda.

Z domácího zápasu tak odcházíme s prázdnou po těsné prohře 1:2.

Klobouk dolů ale před celým týmem. Nechci hodnotit, jestli jsme si zasloužili nebo nezasloužili z tohohle zápasu víc, asi ne, ale minimálně ten potlesk diváků po jeho konci, ten zasloužený určitě byl, protože jsme tam nechali všechno.

Pro nás skvělá zkušenost a zpět na vítěznou vlnu snad naskočíme hned příští týden v Sedlčanech.

Nemáte-li co lepšího na práci, přijeďte nám držet palce!

Autor: Marek Škorpík