Gól Kazína: Martin Löwe

Sestava Kazína:
Mičkal – Löffelmann, Eisman, Dušek – Holubec (55. Nešpůrek), Buchar (74. Vojtěch) – Kepka, Silovský, Horák – Chládek, Löwe (67. Zima)

Máme za sebou druhý výjezd sezony. Tentokrát jsme se opět projeli krajem, neboť náš cíl byl Sázava. Vesnice v malebné krajině, kde ale již při příjezdu bylo znát, že je v lidech cosi zvláštního, v těchto končinách. Během hledání parkoviště u hřiště mě dvakrát za sebou vypičoval cyklista. Což o to, může se stát, ale dotyčnému nebylo více jak 8 let. Napodruhé si mě dokonce drze dojel o ulici výš a pořvával dál. Jen tak. Celkem mě to překvapilo, ale zhruba 3 hodiny po tomto incidentu už mi to naprosto zapadlo do mozaiky. Lid sázavský má svá specifika.

Po příchodu do areálu na nás čekala dřevěná budova ve tvaru šesticípé hvězdy. Každý cíp pak sloužil jinému účelu. Jeden byl šatna domácích, jeden šatna hostů, jeden šatna rozhodčích, a v samém srdci této hvězdy byla jakási tajemná komnata, ze které se linul cigaretový dým.

Naši chlapci byli zřejmě zdejší architekturou tak zaskočeni, že jim v pozornosti jaksi unikl fakt, že jsme účastníky mistrovského utkání. Nabuzenost z domácího klání byla tatam, ale i přesto pravda ležela až na hřišti a my se chtěli porvat o další venkovní body. Vstup do utkání byl tragickej. Hned ve druhé minutě jsme domácím vydláždili cestu a ti šli pohodlně do vedení.

Sázava disponovala zkušeným mužstvem, nikam se jankovitě nehnala, na rozdíl od nás, a defacto hrála, co potřebovala. My začali být přecijen aktivnější a přicházeli i první náznaky šancí, ačkoli čistou tutovku jsme si nevytvořili. Hrozili jsme zejména ze standardek, kdy jsme několikrát byli ve výborných pozicích, ale potřebnou chladnokrevnost jsme neprokazovali. Ještě před poločasovou pauzou jsme sáhli ke změně rozestavení, jelikož naše klasické tomuto typu utkání příliš nesedělo.

Do šaten jsme tak šli s jednogólovým mankem, což není žádná tragédie. Do druhé půle jsme se malinko přeskupili a šli za vyrovnáním. Zlepšený herní projev nás k němu dovedl, kdy Žebírko krásně předložil Láskovi, který pohodlně dopravil míč do sítě – 1:1. Vše nasvědčovalo tomu, že jsme na koni a hladově si půjdeme za otočkou. Opak byl ale pravdou. Soupeř zjistil, že aby vyhrál, bude muset zase trošku kopnout do vrtule a my mu v tom udělali trošičku užitečné idioty.

Sérií školáckých chyb a určité naivity jsme dali sázavským hned tři dárky za sebou. Během sedmi minut bylo z remízového dramatu pohodlné vedení domácích o tři banky – 4:1. My se nadále snažili, ač už bylo znát, že je po zápase, měli jsme asi dvě tutovky, ale domácí podržel výborný brankář.

Nemůžu říct, že jsme úplně propadli, ale dostali jsme lekci z pragmatického pojetí fotbalu. Domácí to měli zkrátka pod kontrolou a když bylo potřeba, dokázali udeřit. My jsme v některých fázích strašně netrpěliví a uchylujeme se k hloupostem, které nás na této úrovni budou stát body, pokud se jim nevyvarujem. Ale prohry k fotbalu patří, domácí vyhráli zaslouženě, my se musíme soustředit na další zápasy a být stále lepší, každá taková zkušenost je pro nás vlastně hrozně fajn.

Tento článek ale zakončím tak, jak jsem ho začal. Ač to nemělo vůbec žádný vliv na výsledek zápasu, ten jsme si prohráli sami na hřišti, tak bych rád zmínil, že jsem fakt znechucenej chováním některých lidí ve fotbale. To, co předváděl realizační tým domácích, považuju za totálně ostudné chování a nemá to na sportovištích, kde se snažíme vést děti k něčemu rozumnému a rozvíjet týmového ducha, co dělat. Co odsuzuji naprosto je nabádání hráčů k oplácení a zranění protihráče. Totální neúcta, kterou pak samozřejmě přejímají i někteří hráči na hřišti, strhne to i fanoušky, a celý to jde do prdele, úplně zbytečně.

Tu kulturu si musíme pěstovat my sami, jestli to doputuje i na Sázavu, to se uvidí, ale snažme se k sobě chovat s respektem, jen tak se někam posunem. I já se budu snažit být lepším, protože, a to přiznám, jsem před zápasem toho malýho smrada na kole nakonec taky pěkně vypičoval.