Góly Kazína:  Lukáš Holubec, František Karásek, Leo Chládek

Sestava Kazína:
Mičkal – Pech, Eisman, Karásek (62. Göttel) – Holubec (71. Zima), Dušek (46. Buchar) – Kepka, Silovský ©, Nešpůrek – Löwe, Chládek

V neděli se naše Áčko jelo poprvé představit do nové soutěže. Sedmá liga nám nabídne zcela nové soupeře, a s tím spojené delší cestování k venkovním zápasům. Pro některé členy výjezdu na první zápas se tak jednalo o jednu z nejdelších dovolených  letošního roku.

V Rožmitále na nás čekalo nádherné hřiště, tribuna plná lidí, a celé se to tvářilo tak nějak profesionálně. K mému překvapení mě dokonce babka u vstupu zkasírovala o vstupné, ač jsem jí marně vysvětloval, že jsem trenérem hostujícího celku. Bylo mi sděleno, že vstupné neplatí pouze ženy. S radostí jsem tedy vstupné zaplatil, ale zároveň jsem lehce znervózněl, neboť pokud bude chtít vstupné i po všech našich hráčích, bude nás horko těžko jedenáct.

Někteří naši hráči totiž vzali přípravu na první ostrý zápas po svém a všechny své peníze propili předchozího večera na černošické pouti. Nakonec jsme kolem přísné výběrčí proklouzli komplet a následky pouti tak byly znát už jen na výkonech, za což jsem na některé hráče celkem nasranej.

Utkání začalo poměrně divoce a soupeř nám hned fatální chybou dovolil vedení 1:0, kdy se prosadil hlavou Holoubek, když brankář domácích podběhl centr.
Za pár minut se tento nešťastník „předvedl“ podruhé. Fanda rozehrával z půlky standardku a jeho dlouhý nákop do vápna domácích skončil až v bráně, neboť brankář domácích kamsi vyběhl, tam podklouzl, upadl, a už se jen ohlédl za balonem mířícím mu do kasy.. Nutno podotknout, že mi toho kluka v bráně bylo líto.

Třetí branku už jsme si vypracovali bez jeho přičinění, kdy Žebírko krásně uvolnil Lea a ten zvýšil už na 3:0. Vypadá to, jakože jsme neměli soupeře a sypali jeden gól za druhým, ale musíme přiznat, že Rožmitál měl jen za první poločas asi 7 tutovek, které buď trestuhodně spálil, nebo je fantasticky vychytal Mára. My jsme hráli celkem solidní hovno.

Ještě do poločasu z tlaku domácí vykřesali jen pokutový kop, kdy snížili na 1:3.
O poločase jsme se shodli, že styl, který nás do této soutěže dostal a kterým jsme v přípravě zaskočili nejedno mužstvo z vyšších lig, nemá rozhodně nic moc společného s tím, co jsme právě předvedli, ačkoli skóre hrálo v náš prospěch.
Do druhé půle bylo potřeba něco změnit a dostat se více na míč, hrát chytřeji, ba občas i vychcaněji. Přesně proto přišel do hry Buchy, což nám pomohlo.

Domácí se stále snažili a my ani po poločase nehráli bůh ví jakou parádu, ale minimálně takticky už jsme si vedli o mnoho lépe. Když soupeř vsadil všechno na útok, přešli jsme vzadu na 4 obránce, po bok Eise vlezl Šáda, a až na pár kritických chvil jsme měli vzadu zavřeno.

Druhá půle už tak branku nenabídla a my si s klikou jako kráva vezeme z Rožmitálu první 3 body, což je ve finále to nejpodstatnější, jaký jsme zanechali umělecký dojem, na to si za chvíli nikdo nevzpomene.

Víme ale, že se budeme muset kurva zlepšit, jestli nechceme hrát v 7. lize druhé housle.